Kdo byl mým mentorem? Od Bereniky K.












            ******************************************************************************************

            *
            ******************************************************************************************
            Chvilku jsem přemýšlela, kdo to byl, kdo byl mým mentorem? V hlavě mi projeli snad všichni

            mém životě, napadali mě učitelky ve školce, učitelky, učitelé ve škole, trenérka, nebo moj
            vždy jsem se však vrátila ke svému dědovi.


            Pokud si představíme perfektního dědu a jeho vlastnosti, můžu s čistým svědomím říct, že m
            perfektnímu dědovi a mentorovi velmi blízko. Vždy jsem se na něj těšila a milovala jsem ča
            Jelikož bydlel s babičkou v Praze, stala se i Praha pro mě milovaným městem, kam jsem se v

            a už z auta vyhlížela ten zelený dům podle, kterého jsem poznala, že už jsme v Praze.


            Proč ho považuji za svého mentora? Už jen svým bytím mě učil, jak milovat život, jak být p
            lidé kolem milovali, byla to energie, která byla všude kolem něj. Naučil mě i dost základn
            je jízda na kole, byl u toho, když jsem se učila na lyžích, díky němu rozpoznám snad každo

            lese, chodili jsme spolu rybařit, naučil mě milovat a respektovat přírodu.

            Vždy mi jako dítěti věnoval veškerou pozornost, byl se mnou, vymýšlel hry, bral mě na výle

            mnou na hřiště si hrát celé hodiny.

            Podporoval mě vždy v tom, co mě bavilo, nepamatuji si, že by mi někdy nefandil. Když mohl,

            na mé atletické závody mě podpořit.

            Jeho podpora a jeho význam v mém životě jsme si uvědomovala, ale plně až zpětně, když už v

            nebyl. Byl pro mě důležitý, jako můj děda, jako učitel a jako člověk, jako takový. Naučil 
            jsem si jistá, že stále budu nacházet věci, které dělám ve svém životě jen díky němu. Rozh
            roli věkový rozdíl mezi námi, v mých očích měl odpověď snad na vše.


            Většinově mě učil tím, kým byl, naučil mě, že není žádné oni a cizí lidé, ale že jsem všic
            my. Být tu pro ostatní. Spojoval celou naší rodinu, vždy to byl on, který organizoval spol

            společné akce. Naučil mě, jak důležitá rodina je a jak je vždy vzácné být s těmi, které mi
            význam určitě mělo to, že byl nemocný, užíval si každý moment strávený se svými vnoučaty, 
            dokázal prožít, jakoby to bylo něco nevídaného.


            Proč byl tedy mým mentorem? Asi hlavně z toho důvodu, že sama si občas všimnu, že dělám ně
            když analyzuju, proč se mi některé věci líbí, nebo proč mám k nim takový vztah, občas zjis

            právě díky dědovi. Jsem mu vděčná za mnohé v mém životě.